Mléko se dá srazit dvěma základními způsoby – kyselinou (ocet, citron, kysací kultura) nebo syřidlem. Výsledek se liší texturou i využitím.
Srážení kyselinou
Kyselina rychle sníží pH mléka, bílkoviny se sbalí do vloček a oddělí od syrovátky. Tímto způsobem vzniká například domácí tvaroh nebo domácí panýr. Výhodou je rychlost a jednoduchost, nevýhodou drobivější struktura.
Srážení syřidlem
Syřidlo obsahuje enzymy, které bílkovinu sráží jemněji a vytvoří pevnější, pružnou sraženinu vhodnou pro krájení na kostky. Používá se u základního lisovaného sýra i u mozzarelly.
Srovnání obou metod
| Vlastnost | Kyselina | Syřidlo |
|---|---|---|
| Rychlost | Minuty | 45–60 minut |
| Textura | Drobivější | Pevná, pružná |
| Typický výrobek | Tvaroh, panýr | Lisovaný sýr, mozzarella |
Kombinace obou metod
Některé recepty, například mozzarella, kombinují malé množství kyseliny se syřidlem – kyselina urychlí nástup srážení a syřidlo zajistí pevnější strukturu vhodnou pro tažení.
Jak si vybrat metodu podle zkušenosti
Pro první pokusy doporučujeme kyselinové srážení – chyby se snadno poznají a náprava je rychlá. Jakmile zvládnete práci s teplotou a časováním, přejděte na syřidlo, které vyžaduje přesnější dávkování, ale odmění vás pevnější a univerzálnější sraženinou.
Dávkování syřidla
Syřidlo se vždy dávkuje podle konkrétního výrobku a objemu mléka, proto se řiďte pokyny na obalu. Přemíra syřidla vede k hořké pachuti, naopak příliš málo způsobí, že se sraženina nevytvoří dostatečně pevně.
Rostlinné syřidlo a jiné varianty
Kromě klasického živočišného syřidla existuje i mikrobiální nebo rostlinné syřidlo, které je vhodné i pro vegetariány. Funguje podobně, jen může mít nepatrně odlišný vliv na výslednou chuť sýra, zejména u delšího zrání.
